Vánoce roku 2015 představovaly pro naši rodinu okamžik, který měl být plný radosti, pohody a společně strávených chvil. Poctivě jsme plnili všechny naše vánoční tradice, avšak rozhovory většinou sklouzávaly k vážným tématům – práci, manželství, dětem a penězům. Chybělo nám něco, co by nás nenásilným způsobem skutečně sbližovalo, něco veskrze pozitivního.
Na štědrý den, když někteří sledovali pohádky v televizi a jiní klimbali na pohovce, jsem si uvědomil, že potřebujeme nový prvek do našich vánočních tradic. Hledal jsem cestu, jak přinést do našeho setkání více radosti a zábavy, takže jsem navrhnul, že si zahrajeme nějakou z deskových her, které máme doma. Výsledkem byla reakce, že je hrajeme přes rok, tak je přeci nebudeme hrát i na Vánoce. To mě motivovalo k myšlence, že vytvořím vlastní vánoční hru, která by nastolila pohodovou atmosféru, spojila rodinu a zároveň by byla jednoduchá a zábavná.
Následující ráno jsem se s nadšením pustil do práce. Přestože ctím české tradice, rozhodl jsem se, že tato hra bude mít tematiku amerických postav – Santa Clause a jeho sobů. Po celodenní práci vznikl první prototyp deskové hry. Byla velká, ale příliš složitá. Byla plná funkcí jako sbírání dětských přání, krmení sobů a stavění Santových vesnic. Když jsme ji s manželkou testovali, zjistili jsme, že hra nefunguje – byla komplikovaná a vlastně i docela nudná.
Zklamaný z neúspěchu jsem šel spát. Než jsem ale usnul, napadlo mě, že z této složité deskové hry bych mohl udělat něco jednoduššího – karetní hru. Celou noc jsem pracoval na přetvoření mého nápadu. Využil jsem prvky z deskové hry a zkombinoval je s mechanismy karetních her, které jsem měl v oblibě jako dítě. Ráno jsme novou verzi hry otestovali a zjistili, že je skutečně zábavná.
Hru jsem původně zamýšlel mít jako domácí projekt pro rodinu a přátele. Nicméně inspirace a povzbuzení ze strany ostatních mě vedly k rozhodnutí hru vydat a podělit se o ni s širším publikem. Proces vývoje byl náročný a vyžadoval mnohé testování. Čím více se testovalo, tím více jsem si byl jistý, že mám v rukách skvělou hru. Velice rád vzpomínám na to, kdy jsem pozval 10 lidí, kteří se navzájem neznali, dal jim do ruky jen hru, pravidla a nic jsem jim k tomu neřekl. Z rohu místnosti jsem pozoroval, jak jim to půjde a byl jsem velice překvapený, když se po třech kolech navzájem bavili a vtipkovali, jako by byli všichni dlouholetí přátelé. To mě utvrdilo v přesvědčení, že to nesmím vzdát a musím hru přivést na svět. Po devíti měsících tvrdé práce se finální produkt objevil na pultech českých hračkářství Bambule. Po vyprodání skladových zásob jsem se z rodinných důvodů již nemohl dostatečně věnovat propagaci a tento můj projekt bohužel na nějaký čas usnul. Nyní v roce 2024 se k němu opět vracím, bohužel po tak dlouhé době je to jako začínat opět od začátku. Když máte ale skvělý produkt, tak jediná složitost je najít cestu, jak o tom říci co nejvíce lidem…
Zajímavostí je, že původní myšlenku na vytvoření masivní vánoční hry jsem nikdy úplně neopustil. Mám rozpracované různé koncepty a nechávám je dostatečně „uzrát“, než se pustím do realizace nejlepšího z nich.
Tento příběh o vzniku Santovy hry není jen svědectvím o jednom tvůrčím procesu, ale také důkazem, že z pouhé myšlenky může vyrůst něco, co může přinášet radost a spojovat lidi po celém světě. A také, že není jednoduché uspět i když máte skvělý produkt.